Černé mraky stahující se obvykle kolem poledne nad Yogyakartou nyní už skoro měsíc sesílají každý den na město husté proudy vody, které zavlažují zem s úpornou vytrvalostí i několik hodin vkuse. Konat v tomto období zahradní slavnost či koncert pod širým nebem se zdá takřka nemožné. Javánci si ale naštěstí umějí poradit.
Když se před několika týdny chystal sultán a guvernér Yogyakarty Hamengkubuwono X veřejně vystoupit na náměstí před svým palácem a informovat lid, zda se bude ucházet ve volbách o post indonéského prezidenta, přizvali organizátoři akce ke spolupráci také čtyři pawang hujan. Zatímco stovky policistů se staraly o bezpečnost a pořádek, tito tradiční zaříkávači deště měli zajistit, aby dlouho očekávanou událost nenarušila sprcha z nebes.
Ještě v poledne se zdálo, že tentokrát bude javánská mystika na přírodu krátká. Těsně před druhou hodinou, kdy z několika stanovišť vyrazily průvody uměleckých skupin a zástupci jednotlivých administrativních oblastí města a přilehlých oblastí, se však na zem snesly kapky poslední. Obloha sice zůstala nadále hrozivě zatažená, podobala se ale spíše kobře v rukou krotitele hadů. Až poté, co sultán v krátkém projevu prohlásil, že je připraven stát se prvním mužem této čtvrté nejlidnatější země světa, začaly na hlavy davu čítajícího více než dvě stě tisíc lidí dopadat opět krůpěje.
Svůj slib splnil jiný zaříkávač deště i o pár dní později, když po hlavní třídě města Surakarta procházel průvod delegátů konference organizace sdružující města patřící na seznam světového dědictví. Ani v tomto sídle javánských panovníků neměly mraky sílu přemoci mantry místního šamana, a tak jen zasmušile pozorovaly pestré dění po celé délce ulice pojmenované po jednom z hrdinů druhé světové války.
Podobných příkladů je nespočet a to nejenom na Jávě. Pawang hujan zajišťují hladký průběh svatebních oslav, představeních stínového divadla wayang kulit či politických meetingů, jejich služeb využívají i velcí hráči v tabákovém průmyslu, aby si tak zajistili kvalitní úrodu suroviny nezbytné pro výrobu cigaret a doutníků. Nouzi o práci rozhodně nemají zaříkávači deště na ostrově Bali, kde se každý den konají různé menší či větší hinduistické rituály. Na jejich nadpřirozené schopnosti zde spoléhají také manažeři luxusních hotelů a organizátoři mezinárodních sportovních utkání a kulturních festivalů, které pomáhají propagovat ostrov v zahraničí jako příjemnou turistickou destinaci.
Ačkoliv jsou zaříkávači deště veledůležitými aktéry mnoha veřejných událostí, o jejich přítomnosti mnohdy nemají jejich účastníci ani tušení. Často totiž sedí pawang hujan nepozorován na okraji všeho dění a potichu odříkává modlitby, které posunou mraky na jiné místo nebo jim zabrání, aby skropily zem pod sebou deštěm. Účinnost modliteb pomáhá zaručit kouř z vonných tyčinek či obětiny pro nadpřirozené bytosti jako je slepičí hlava a chilli papričky. Způsoby, jak zahnat déšť, se různí, každopádně ale vyžadují vysokou koncentraci a důkladnou spirituální přípravu. V mnoha případech se schopnosti překračující hranice racionálna dědí v rodině z generace na generaci.
Pomoc muže (ženy jsou v této profesi spíš výjimkou) obdařeného mimořádnou duchovní silou ale samozřejmě není zadarmo. Zaříkávač deště s dobrou reputací si za své služby účtuje i několik miliónů indonéských rupií (několik tisíc korun). Ani slavnosti s malým rozpočtem však nejsou automaticky odsouzeny k nezdaru. Stačí do země na místě, které má být chráněno před deštěm, zabodnout obrácené sapu lidi, koště vyrobené ze stvolů listů kokosové palmy, na jehož koncích jsou zabodnuty chilli papričky, česnek a cibule. Nebo hodit na střechu domu, na jehož pozemku se bude událost pořádat, kalhotky panny.
Žádné komentáře:
Okomentovat