Výlet na starobylou buddhistickou stúpu Borobudur asi 40 km od města Yogyakarta na střední Jávě se může lehce proměnit ve velmi obohacující kulinářský zážitek. Stačí, když si po několikahodinové túře po terasách tohoto architektonického zázraku v jednom z početných warungů v okolí vychutnáte některou z místních specialit. Okres Magelang, pod jehož správu pamětihodnost spadá, nabízí hned tři výborná jídla: senerek, tahu keputat a soto magelangan.Pokud stejně jako já vyznáváte heslo polévka je grunt, měla by vaše volba padnout na výbornou polévku z červených fazolí senerek. Je třeba ale upozornit, že Indonésané senerek za polévku nepovažují, a proto má v podání některých kuchařek konzistenci podobnou spíše fazolovému guláši. Senerek je adaptací fazolové polévky, na které si v klimaticky příjemném Magelangu pochutnávali holandští kolonizátoři. Se svou kombinací červených fazolí, plátků křupavé mrkve, vodního špenátu, nadrobno nakrájené cibulové natě a kousků hovězího masa vám tato polévka nepochybně dodá sílu po dni stráveném v obležení indonéských školáků, kteří se s vámi budou chtít stokrát vyfotit na památku před meditujícími kamennými Buddhy. Bohatou chuť davá vývaru to, že jsou v něm vyvařeny hovězí vnitřnosti.
Soto magelangan je další jídlo, které bych zařadila do kategorie polévek. Na rozdíl od husté senerek jedna porce této polévky nezasytí, rozhodně vás ale naplní blažeností. Je pravděpodobné, že při posledních soustech budete mít pocit, že by jste zvládli ještě jednu misku. Pokud tomuto vábení neodoláte, buďte si jistí, že se budete muset ve warungu zdržet trochu déle, aby vám vytrávilo a znovu jste rozpohybovali jídlem unavené tělo. Polévka soto se připravuje po celém souostroví, ale každý region recept trochu modifikuje. V Magelangu se do hovězího či kuřecího vývaru kromě skleněných nudlí, fazolových výhonků a smažených šalotek přidávají kousky tzv. tahu baceman, tofu marinovaného v koření a sladké sojové omáčce. Sojová omáčka se sice do vývaru nepřidává, je ale naprosto nepostradatelnou součástí tohoto pokrmu. Zatím jsem snad nikdy neviděla Indonésana, který by nešáhnul po plastové lahvičce s kecap manis (sladkou sojovou omáčkou - prodává se i u nás) připravené na každém stole ještě než vloží první lžíci soto do svých úst. Tahu baceman tak nejenom soto správně ochutí, ale pomůže strávníka také nasytit.
Tahu keputat zachutná těm, kteří mají rádi sladké. Hlavní ingrediencí tohoto jídla je smažené tofu, kterému se v Indonésii říká tahu, a rýže vařená v malých košíčcích spletených z listů kokosové palmy. Touto úpravou vzniknout rýžové kostky, které se nakrájí na malé kousky a smíchají se zeleninou: proužky bílého zelí, fazolovými výhonky a celerovou natí. Směs se polije sladkopálivou omáčkou z palmového cukru (gula jawa), chilli papriček a arašídů. K tahu ketupat se přikusují krekry krupuk.
Žádné komentáře:
Okomentovat