Ze žáby prince neuděláš

S vidinou blížícího se období svateb jsem se rozhodla nechat si ušít kebayu, javánskou halenku, která se pro místní ženy stala jakousi uniformou pro slavnostní příležitosti, zatímco ty konzervativně smýšlející ji nosí i během všedního dne. S výběrem švadleny jsem si ani chvilku nelámala hlavu: nebylo nic jednoduššího než přejít ulici a nechat si kebayu ušít v krejčovské dílně, která nabízí služby také jako prádelna. Příjemná majitelka, dvě mladé muslimky skloněné nad šicími stroji, časté obchodní návštěvy cizinců a můj nedostatek zkušeností ve mě utlumily veškerou ostražitost, která je v Indonésii při vyřizování čehokoliv nutným předpokladem úspěchu. S látkou, kterou jsem si zamilovala natolik, že jsem smlouvání její ceny byla ochotná věnovat na balijském trhu více času než radovánkám v azurovém moři, jsem jednoho pátečního rána se spokojeným úsměvem vstoupila do dílny.

Nejdříve bylo majitelce nutné vysvětlit, že žádám-li po ní střihovou jednoduchost a střídmost, nemám tím na mysli krajky, třpytivé knoflíky ani nařasené rukávy. V útlém katalogu střihů vhodných spíše pro muslimky úzkostlivě dbající na morální čistotu nebo dámy obsluhující spouštěcí mechanismus kolotoče se jako model, ve kterém bych se nestyděla vyjít mezi lidi, jevil pouze jeden. Po důkladném změření celého mého trupu, kde byla pozornost věnována i vzdálenosti ramene a bradavky, jsem odešla natěšená domů, kde jsem s nemalým uspokojením psala ve fantazii scénáře o hvězdném uvedení na společenskou scénu.

Plout na obláčcích samolibosti se ale nevyplácí, což jsem si uvědomila o týden později, když jsem přišla na první zkoušku. K mému údivu mi majitelka vyšla vstříc s hotovou kebayou v ruce. Nu což, je vidět, že místní švadleny jsou profesionálky a čas zabírající zkoušky jsou pro ně naprostou zbytečností (tezi o nepotřebnosti zkoušek dokazující profesionalitu mi později potvrdilo i několik dalších žen pracujících v oboru. V té době jsem už ale věděla své, takže na mě jejich nadnesené prohlášení nezanechaly žádný efekt). Velmi záhy jsem měla možnost zjistit, jak velkého omylu jsem se ve svém úsudku dopustila. Tady je třeba vysvětlit, že kebaya se většinou šije z průhledné látky, která úzce obepíná tělo své nositelky a nechává tak vyniknout jejím ladným křivkám či naprosto nekompromisně odhaluje všechny tělesné nedostatky. V mém případě však kebaya ukazovala především nedostatky umu švadleny: příliš dlouhé a široké rukávy neesteticky visely podél paže, obvod hrudníku odpovídal velikosti 85, jinak pěkně vypracované knoflíčky šly zapnout jen s velkým úsilím a na svět koukal smutně můj pupík. V očích švadleny se zračilo podezření, že jsem během posledního týdne musela nasadit drastickou dietu, pravděpodobně tu slibující radikální zhubnutí už po šedesáti minutách. Po chvíli se ale vzpamatovala a začala mě přesvědčovat, že z neforemného oblečku vytvoří slušivou halenku. Snad má pravdu, myslela jsem si, jak ale proboha nastaví látku tak, aby zakrývala mé břicho a přitom nebylo vidět, že při šití došlo k chybě? Tentokrát jsem odcházela z dílny v mnohem střízlivější náladě.

Při další návštěvě se mi potvrdilo to, že ze žáby prince neuděláš, i když v pohádkách se to stává. To, že ani po posunutí knoflíku o centimetr níže jsem nemohla dýchat, aniž by mi bylo vidět břicho, mě nepřekvapilo. Udivilo mě však, že rukávy mi byly tentokrát pro změnu příliš krátké. Švadleně se jenom utvrdila v tom, že jsem podivná osůbka, která zapomněla přestat růst v pravý čas. Upozornila jsem na nedostatky, kterých bylo bohužel ještě o něco více než bych chtěla na tomto místě zmiňovat, ale mé připomínky se setkaly s nepochopením: „Jak nesedí? Jak krátká?“ Začala jsem na celý problém pohlížet jako na kulturní zkušenost a přestože mi bylo líto, že nebudu zatím chodit na svatby přestrojená za Indonésanku, začala jsem v celé situaci spatřovat skrytý humor. Za dalších pár dní jsem absolvovala poslední zkoušku, z níž jsem si odnášela na pohled slušivý, mně ale zcela nevyhovující obleček. Doma se však ukázalo, že tmavě rudá kebaya až překvapivě perfektně padne mé spolubydlící. Mám podezření....