Jízda privilegovaných

U kraje silnice vedoucí od buddhistické stúpy Borobudur, jedné z největších turistických atrakcí Indonésie, do asi 40 km vzdálené Yogyakarty postávaly ve středu ráno v asi kilometrových odstupech hloučky policistů. Podle ležérního postoje většiny z nich se zdálo, že nemají nic důležitého na práci, jen občas některý z nich pomohl vozidlům z postranní silnice zařadit se do proudu aut a motorek na hlavní tepně. V poslední době není takový obrázek nic zvláštního - na silnicích je spousta policistů, kteří pokutují každého řidiče motorky, který si nechrání hlavu patřičnou helmou. Tohle ale na razii nevypadalo. Nedaleko od hranic Yogyakarty byla veškerá doprava odkloněna na vedlejší silnici. Zajeli jsme si pár kilometrů, abychom se zase po chvíli ocitli u hlavní silnice. Tam už ale čekala mladá policistka a posunkovala na všechny řidiče, aby na silnici nevjížděli. Dlouho se nic nedělo, před námi se od východu k západu táhla několika proudová rozpálená silnice, na které bylo nezvykle pusto a prázdno. A pak za zvuku sirén projelo první policejní auto. A další. Potom se kolem nás prohnaly černé limuzíny a tři autobusy, ve kterých sedělo dohromady asi deset státních úředníků v neslušivých béžových uniformách. Kolonu uzavíralo několik motorek se zapnutým majáčkem a řvoucí sirénou. Kousek od nás právě se všemi výsadami příslušejícími hlavě Indonéské republiky projel prezident Susilo Bambang Yudhoyono se svou suitou. Bez zácpy, v pohodlí svého luxusního klimatizovaného vozu. Na rozdíl od bývalého prezidenta Suharta však už dnešní prezident nevyžaduje, aby na něj při jeho cestách mávaly a slávu mu provolávaly řady školáků. Časy se mění...