Než se zeptáte Indonésana na cestu, vytáhněte si nejdříve z kapsy kompas. Na váš dotaz, jak se dostat k autobusovému nádraží, totiž zřejmě dostanete následující odpověď: „Jděte na sever, na křižovatce zahněte na východ, rovně, u mešity zabočte směrem na jih a kousek dál už uvidíte autobusové nádraží.“ Pokud tento užitečný přístroj nevlastníte, vždy se v každém místě, které navštívíte, zorientuje ve světových stranách. Jen tak budete vědět, jak se dostat do budovy (nápis na dveřích knihovny: „Používejte dveře na jihu“) nebo jak se správně zařadit do fronty (cedule na kase: „Stůjte frontu od severu“). Přestože zpočátku je takovýto způsob udávání směru matoucí, brzy zjistíte, že orientovat se podle světových stran je mnohem přesnější a jednodušší. A také bezpečnější: když na vás budou z břehu vyděšeně mávat vaši přátelé a z plných plic křičet „Žralok! Žralok! Na východě!“, budete velmi rádi, že jste si ráno všimli, kde vychází slunce.
Vystudovala jsem indonésistiku a anglistiku-amerikanistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Jazyk a kultury Indonésie jsem měla možnost studovat také v rámci stipendijních pobytů na několika indonéských univerzitách, včetně jedné z nejlepších indonéských universit Universitas Gadjah Mada v javánském městě Yogyakarta, kde jsem se také věnovala studiu javánštiny. V Indonésii jsem strávila celkem téměř pět let, během nichž jsem kromě Jávy navštívila ostrovy Sumatra, Bali, Lombok, Sumba, Flores a mnoho dalších. Nyní studuji doktorský obor Etnologie se zaměřením na Indonésii. Působím mimo jiné také jako soudní tlumočnice a překladatelka z/do indonéštiny a lektorka indonéštiny.
Žádné komentáře:
Okomentovat