13. prosince 2008

Durian, ovoce plné trnů

Milovníci královny mezi ovocem jihovýchodní Asie (alespoň tak toto ovoce jeho fanoušci označují) mají už několik týdnů důvod k radosti: na Jávě začala sezóna durianu, velkého, těžkého ovoce s tlustou zeleno-žlutou slupku pokrytou ostrými trny. Ty daly tomuto plodu také jeho název - v indonéštině znamená slovo duri trn. Podél několika ulic v Yogyakartě je teď každý den vidět stejný obrázek: u provizorního stánku, před kterým je zaparkovaný nákladáček plný durianů, sedí na rohožích skupinky lidí, které si pochutnávají na bílé, máslovité dužině. Durian se totiž nejlépe jí ve společnosti přátel a není to jenom kvůli jeho velikosti.

Stejně jako jedni durian bezmezně milují, druzí ho stejně vášnivě nenávidí. Špatnou pověst si durian vysloužil kvůli svému smrdutému aroma, které mnoha lidem připomíná zápach chcíplé krysy. Jeho vůně je dokonce natolik odpuzující, že jsou v některých hotelech vyvěšeny cedulky s červeně přeškrtnutým durianem na znamení, že si hosté nesmí tuto lahůdku v žádném případě přinést na pokoj. Je také zakázána jeho přeprava letadlem a auty z půjčovny a i v dálkových autobusech budete požádáni dát svou pochoutku na střechu nebo do zavazadlového prostoru. Pokud budete durian skladovat v lednici, určitě ho pořádně zabalte, protože jinak vám ostatní potraviny načichnou jeho specifickou "vůní".

Ačkoliv jsem se dřív považovala za zastánkyni durianu a jeho aroma nepovažovala za nepříjemné, zažila jsem několik situací, kdy jsem toto ovoce a jeho konzumenty upřímně proklínala. Nikdy nezapomenu na několikahodinovou cestu zacpanými ulicemi Surabayi, druhého největšího města Indonésie. Po dlouhém mávání na kolem projíždějící autobusy mi konečně jeden zastavil. Šťastná, že už nemusím dýchat mračna zplodin z těch tisíců pomalu se pohybujících aut na několikaproudové silnici jsem se vmáčkla mezi zpocená těla ostatních cestujících. Po chvíli jsem ale kromě lidských pachů zavětřila i vůni úplně odlišnou, nicméně stejně pronikavou. V průhledu mezi paží jednoho cestujícího a hlavou mladé Javánky v jilbabu jsem zahlédla velkou bednu, jejímž obsahem nemohlo být nic jiného než můj oblíbený durian. Zaradovala jsem se, že už začalo tolik očekávané durianové období a v duchu jsem se laskala představou durianových hodů. Po několika minutách cesty jsem ale začala chápat pocity své přítelkyně, které se vždy při zmínce o durianu pokřivil obličej odporem. Snažila jsem se prodrat se na druhý konec autobusu, ale mé úsilí bylo v pohybující se plechovce sardinek marné. Po další čtvrt hodině jsem vážně uvažovala o tom, že by Indonésané měli přijmout zákon, který takovéto týrání cestujících ve veřejných dopravních prostředcích zakazuje pod pohrůžkou trestu v podobě několikahodinového pobytu v šatně s fotbalisty po zápase. Přemýšlela jsem, zda bych v rámci zachování duševního zdraví neměla raději z autobusu vystoupit, ale nad Surabayou se už začala snášet tma a riskovat, že se mi nepodaří dostat se ještě ten večer do cíle se mi nechtělo. Zbývající skoro hodinu hlemýždí jízdy jsem strávila v nepohodlné pozici s dlaní těsně přitisknutou na nosu.

Pokud budete chtít toto ovoce ochutnat, můžete si ho koupit na trhu v durianovém období (na Jávě zhruba od listopadu do března) nebo v supermarketu takřka kdykoliv. V supermarketu prodávají již vyloupnutá a ke konzumaci připravená semena. Rozhodnete-li se koupit durian na trhu, vybírejte pečlivě. Nejdříve si k durianu přivoňte: zralý durian vydává silný smrad, nezralý vůbec nevoní. Prodavači ale prý někdy smíchají dužinu zralého durianu s vodou a tou pak postříkají nezralý durian, aby ho mohli prodat za vyšší cenu. Proto je důležité durianem také zatřást, aby jste zjistili, zda se semena uvnitř už uvolnila. Někdo na durian poklepe prstem: pokud se ozve dutý zvuk, je ovoce správně uzrálé. Další zásadou je, že by slupka neměla být vůbec porušená.

Při otevírání durianu najděte na jeho slupce slabé místo, kam zapíchnete nůž a ovoce tak otevřete. Durian se vám rozpůlí a odhalí velká semena obalená lahodnou dužinou, která je tou proslavenou či nechvalně známou (záleží, na které straně jste) pochoutkou. Durian se jí většinou syrový, ale jeho dužina se používá i při výrobě zákusků, zmrzlin, sušenek a bonbónů. Na západní Sumatře se dělá z tohoto ovoce sambal, pálivá omáčka z chilli papriček, která se přidává snad ke každému jídlu. Opravdoví nadšenci si pak dokonce mohou koupit osvěžovač vzduchu s vůní durianu!

Indonésané doporučují vzdát se konzumace durianu, pokud máte vysoký krevní tlak nebo žaludeční vředy. Ani těhotné ženy by neměly lahodnou dužinu jíst. Po konzumaci durianu raději nepijte alkohol - byli byste velmi opilí. Někteří lidé ale také tvrdí, že už jenom pouhá konzumace dužiny může v člověku vyvolat stav opilosti. Pronikavou durianovou vůni odstraníte tak, že prázdnou skořápku durianu naplníte vodou, ve které si umyjete prsty. Mýdlo by vám v tomto případě vůbec nepomohlo. Zápachu z úst se zbavíte tím, že se napijete osolené vody ze skořápky ovoce.

Durian je drahé ovoce, jehož cena se může vyšplhat i na 50 tisíc rupií (asi 100 Kč) za kus – záleží na velikosti a oblasti. Má přítelkyně mi ale kdysi vyprávěla, že v jejím rodném městě Jember stojí durian v sezóně jen pár tisíc rupií. Její strýc, vášnivý milovník tohoto kontroverzního ovoce, si proto vždy koupí jednu plnou dodávku ostnatých plodů, které během několika dní sní.

2 komentáře:

halka řekl(a)...

Mňam. Děláš mi chutě a to už si vlastně skoro nepamatuju, jak to chutnalo. Zato liči dodneška nemůžu ani vidět a to jsem ho mívala tak ráda. A zkus nějakej durian propašovat v letadle domů! minule jsi letěla s hromadou tempe, tak proč ne s durianem? :) Těším se. Na tebe samozřejmě. I bez mňaminek.

Bali řekl(a)...

Berapa satu kilo? :-)