Pečení holubi sice ani v Indonésii do pusy nelítají, ale obstarat si chutné a levné jídlo je v této zemi nebývale snadné. Ulice města až do večerních hodin křižují pojízdné stánky s jídlem zvané kaki lima (pět nohou). Dřevěnou "pětinožku", jejíž součástí je vařič a skleněná vitrína, kde je vystavené uvařené jídlo či ingredience potřebné k vaření, před sebou tlačí muž, který různými zvuky upozorňuje na své zboží: cinká lžičkou o skleničku nebo porcelánovou misku, bouchá kusem dřeva na bambusovou tyč zavěšenou na vozíčku, vykřikuje název prodávaného jídla či pouští podbízivou melodii. Když máte hlad, stačí jen vyjít z domu a zavolat na projíždějícího prodavače, který vám během chvilky připraví smaženou rýži, polévku s masovými knedlíčky bakso nebo nudle bakmi. Kdykoliv na nás přišla mlsná, nastražili jsme uši a čekali na syčivý zvuk páry vypouštěné z hrnce - znamení, že se blíží sladká pochoutka putu. V naší ulici ji nabízeli celkem tři prodavači, z nichž jsme si brz
y vybrali svého favorita: otce tří dětí, který se prodejem putu živil již osm let. Každé odpoledne nasedl na své kolo, v jehož zadní části byla umístěna plechová skříňka s vařičem a pomalým tempem objížděl několik hodin čtvrti v blízkosti svého domu. Byli jsme jeho stálí zákazníci, a tak před naším domem šlapal do pedálů ještě pomaleji a s nadějným očekáváním házel pohledy na naše dveře. Když jsme na něj zamávali, opřel s úsměvem své kolo o zděný plot a za našeho vždy užaslého přihlížení se pustil do bleskové přípravy zákusku. Bambusové válečky naplnil moukou a kouskem hnědého palmového cukru, kterému se v Indonésii říká gula jawa (javánský cukr). Válečky postavil nad malé otvory v dřevěné desce, pod kterou se v hrnci vařila voda. Stačilo váleček během pár minut jednou obrátit, aby se směs proměnila v tužší sladkou hmotu. Zkušeným pohybem ruky držící bambusovou tyčku pak nechal zákusek vyklouznout na kus banánového listu, kde ho posypal štědrou dávkou nastrouhaného kokosu. Jedna porce lepkavé dobroty přivezená až do domu stála 300 Rp (asi 60 halířů).
